Období baroka zasáhlo výrazným způsobem do podoby Havlíčkova Brodu. Stavěly se nové stavby, kaple, oltáře, malovala se nová díla. Tehdejší Německý Brod ležel v průsečíku spojnic uměleckých center mezi premonstrátským klášterem v Želivi a cisterciáckými kláštery v Sedlci a Žďáru nad Sázavou. Dochovaná díla souvisí v největší míře s církevními objednavateli, přesto výstava přiblížila i měšťanskou sféru. Zásadní tak byla díla vznikající na popud brodského děkanství, významným uměleckým hybatelem se od druhé poloviny 17. století stal také klášter bosých augustiniánů. Výstava se zaměřila na tvorbu umělců působících v Brodě – sochaře Ignáce Rohrbacha, následovníka Mayáše Brauna, malíře Jakuba Pischela, malíře a varhaníka Antonína Ignáce Stamice, řezbáře Bedřicha Mollitora (Philippus a Sancto Hermanno) a další.

Výstava a vystavené předměty svým obsahem navázaly na výstavu Církevní památky v Havlíčkově Brodě nacházející se v Galerii a muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod (13. 6. – 28. 9. 2025).

Výstava byla přístupná v Reynkově galerii na Staré radnici (Havlíčkovo náměstí 87).