
Datum
26.4.2024 - 30.6.2024
26.4.2024 - 30.6.2024
Místo
Galerie
Galerie
Popis
Výstava zpřítomnila originální počítačovou vizualitu grafičky Bereniky Ovčáčkové (1964). Její forma úzce profilovala to, jaké obsahy v ní bylo možné nalézat. Celek výstavy ukázal tři základní pilíře autorčiny tvorby. Prvním bylo inspirační východisko v pop-artu, které se projevovalo sériovostí a barevnou variantností totožného námětu a také častým využíváním existujících předloh komiksových postav. Druhým aspektem výstavy byl důraz na originální rukopis, který u části prací na první pohled zaujal svou záměrně primitivní estetikou. Odkazoval k osmibitové počítačové grafice, tedy ke kořenům digitální estetiky. Byl tak jistou „archeologicky“ rozpoznatelnou znakovou esencí a zároveň subversivním protipólem současných softwarů, které umožňují vytvářet dokonalou virtuální realitu, v níž se jakožto uživatelé emočně, smyslově, až fyziologicky ztrácíme. Dalším specifikem autorčina počítačového rukopisu bylo know-how výstavby fragmentárních polí obrazové plochy, které svou povahou evokovaly spíše tradiční rukodělné grafické postupy. Třetím pilířem výstavy byla pak sevřená narativní složka vystavených prací, kroužící kolem tématu lidské intimity v širším slova smyslu. Od mezilidských vztahů, přes oblast sexuální, kdy autorka kriticky reflektovala nástup ikonického zneužívání lidského těla doprovázejícího masovou reklamu a pornografii po Sametové revoluci, až k osamělým postavám odvráceným k divákovi zády nebo vytrženým ze svého původního kontextu. Jejich intimita byla narušena zasazením figury do divokých vizuálních kulis, což ukazovalo na archetypální boj osobnosti s proměňujícím se okolím žitého světa. Z hlediska tisku a výsledného artefaktu výstava poukázala na úzké spojení serigrafie a inkoustového tisku. Autorka se záhy po zvládnutí klasických grafických technik orientovala na sítotiskovou technologii a tisk serigrafie, od které se díky rychlému vývoji digitální a softwarové technologie posunula ke zpracovávání grafiky a tisku prostřednictvím počítače a digitální tiskárny.
Výstava zpřítomnila originální počítačovou vizualitu grafičky Bereniky Ovčáčkové (1964). Její forma úzce profilovala to, jaké obsahy v ní bylo možné nalézat. Celek výstavy ukázal tři základní pilíře autorčiny tvorby. Prvním bylo inspirační východisko v pop-artu, které se projevovalo sériovostí a barevnou variantností totožného námětu a také častým využíváním existujících předloh komiksových postav. Druhým aspektem výstavy byl důraz na originální rukopis, který u části prací na první pohled zaujal svou záměrně primitivní estetikou. Odkazoval k osmibitové počítačové grafice, tedy ke kořenům digitální estetiky. Byl tak jistou „archeologicky“ rozpoznatelnou znakovou esencí a zároveň subversivním protipólem současných softwarů, které umožňují vytvářet dokonalou virtuální realitu, v níž se jakožto uživatelé emočně, smyslově, až fyziologicky ztrácíme. Dalším specifikem autorčina počítačového rukopisu bylo know-how výstavby fragmentárních polí obrazové plochy, které svou povahou evokovaly spíše tradiční rukodělné grafické postupy. Třetím pilířem výstavy byla pak sevřená narativní složka vystavených prací, kroužící kolem tématu lidské intimity v širším slova smyslu. Od mezilidských vztahů, přes oblast sexuální, kdy autorka kriticky reflektovala nástup ikonického zneužívání lidského těla doprovázejícího masovou reklamu a pornografii po Sametové revoluci, až k osamělým postavám odvráceným k divákovi zády nebo vytrženým ze svého původního kontextu. Jejich intimita byla narušena zasazením figury do divokých vizuálních kulis, což ukazovalo na archetypální boj osobnosti s proměňujícím se okolím žitého světa. Z hlediska tisku a výsledného artefaktu výstava poukázala na úzké spojení serigrafie a inkoustového tisku. Autorka se záhy po zvládnutí klasických grafických technik orientovala na sítotiskovou technologii a tisk serigrafie, od které se díky rychlému vývoji digitální a softwarové technologie posunula ke zpracovávání grafiky a tisku prostřednictvím počítače a digitální tiskárny.